Kvant

začínal ztrácet trpělivost a vztekle zíral na muže za psacím stolem.
"Ovšem hroši a podobný zvířata obvykle nebývají ozbrojený," pokračoval vlídně Gunvald Larsson."Přesto někdo v autobuse střílel z Waltra ráže sedm celých pětašedesát, přesněji řečeno, vystřelil u předních schodů směrem nahoru. Kulka se odrazila od vnitřní vrstvy stropu a našla se ve vycpávce jednoho ze sedadel v horní části autobusu. Co myslíte, kdo jí asi mohl vystřelit?"
"My," řekl Kristiansson."Totiž já."
"Opravdu? A na co jste střílel?"
Kristiansson se nešťastně podrbal na zátylku."Na nic." řekl.
"Byl to varovný výstřel," přispěchal mu na pomoc Kvant.
"A koho měl varovat?"
"My jsme si mysleli, že vrah je třeba ještě v autobuse a schovává se v horním patře," řekl Kristiansson.
"A schovával se tam?"